Stručná historie zámku v Dlouhé Loučce
S historií zámku je spojen Řád německých rytířů, který v roce 1623 získal Sovinecké panství, od jeho posledního moravského majitele Jana staršího Kobylky z Kobylí i s Horní Dlouhou Loučkou. V roce 1707 se do vlastnictví řádu dostala i Dolní Dlouhá Loučka a obě obce byly spojeny v jednu. Na popud velmistra řádu Františka Ludvíka Falcko-neuburského (Franz Ludwig von Pfalz-Neuburg, velmistrem v letech 1694-1732) pak došlo na místě původní tvrze v Horní Dlouhé Loučce, poprvé zmiňované v urbáři sovineckého panství z roku 1618, v letech 1708 – 1709 k vybudování barokního zámku a později i zámeckého parku. Zámek plnil funkci letního sídla velmistra Řádu německých rytířů.
Za napoleonských válek sloužil zámek jako lazaret, disponující 600 lůžky. Po bitvě u Slavkova (2. prosince 1805) byl do tohoto tzv. Horního zámku přesunut Hlavní polní špitál (Hauptfeldspital) č.19 z Vyškova, obsazeného vítěznými Francouzi. V tomto špitále zde tehdy zemřelo (pokud se dá spolehnout na matriční záznamy uložené ve Vídni) celkem 831 osob, z toho bylo: 31 vojáků z Ruska, 11 vojáků z Francie, 789 vojáků a ošetřovatelů z celého území tehdejší rakouské říše. Dalšími obětmi se stali civilní obyvatelé, mezi které se ze zámku rozšířil tyfus. Podruhé byl vojenský špitál v Dlouhé Loučce zřízen roku 1809 po bitvách u Wagramu a Znojma. Tehdy byl označen číslem 26 a zemřelo zde 399 vojáků rakouské armády. V roce 1810 byla po nezbytných úpravách do zámku přemístěna z nevlídného hradu Sovince hospodářská správa celého sovineckého panství. Zámek a k němu přiléhající areál se stal správním a hospodářským centrem i tzv. Horního dvora.
Zámek tvořila přibližně severojižně orientovaná obdélná dvoutraktová hlavní budova, zakončená na obou stranách mohutnými obdélnými pavilony. Obě jejich východní části tvořily schodišťové vestibuly, které navzájem spojovala chodba středního traktu. V ose zahradního průčelí připomínala stavebníka zámku kartuše s erbem velmistra řádu Františka Ludvíka Falcko-neuburského. K jižní části se pravoúhle připojilo krátké východní křídlo opatřené v severním průčelí navazující chodbou. V první polovině devatenáctého století byla barokní budova klasicistně upravena. Tyto úpravy se dotkly především fasád střední části delšího křídla. Původní barokní vzhled s kordonovou římsou nad přízemím, nárožními pilastry, nadokenními frontony a parapetními římsami si zachovaly oba pavilony delšího křídla. Roku 1839 byla k severnímu pavilonu přistavěna novobarokní kaple sv. Alžběty s čtvercovou lodí a půlválcovým závěrem. Řeholníkům, kteří se na Sovinci ve čtyřicátých letech 19. století připravovali na řeholní
život, sloužil zámek jako příležitostná nemocnice. Koncem 19. století kolem zámku vznikl asi dvouhektarový park. Původně se část parku využívala jako zeleninová zahrada a nechyběla zde ani oranžerie. Později byl park upraven do anglického stylu. Byly zde místní dřeviny i exotické či méně obvyklé stromy, například jinan dvoulaločný, katalpa trubačovitá a další stromy a keře.
Jako lazaret sloužil zámek i za první světové války. Svou špitální náplň zde řád demonstroval přeměnou zámku v nemocnici. Z příkazu velmistra řádu arcivévody Evžena (Eugen von Österreich, velmistrem 1984-1923) byl dán k dispozici nemocným a raněným vojákům jako záložní vojenská nemocnice (Hoch und Deutschmeister Schloss - Reservespital) pod vedením místního vrchnostenského lékaře MUDr. Adolfa Baldriana. Asistoval mu MUDr. Schmitz z uničovské nemocnice. Již v listopadu 1914 přišli první ranění a nemocní. Počet pacientů často přesahoval 100 osob. Ošetřovatelskou péči zastávalo pět řádových sester, jejichž horlivá a obětavá činnost udělala na MUDr. Schmitze ten nejlepší dojem. V letních měsících zde pak bylo průběžně ubytováno až 2000 vojáků. V té době sloužil zámecký park i raněným vojákům, kteří zde pobývali. V letech 1920–1923 býval v zámku prázdninový tábor českých dětí z Olomouce. V roce 1922 otevřely řádové sestry v 1. a 2. patře zámku školu domácího hospodářství, která zde existovala až do Velikonoc 1939. V lednu 1925 byla v 1. patře severního pavilonu v sousedství zámecké kaple otevřena z podnětu místního řídícího učitele mateřská škola vedená jednou z řádových sester. V roce 1927 byl zámek upraven na odpočinkovou rezidenci kardinála a bývalého olomouckého arcibiskupa Lva Skrbenského z Hřiště, (abdikoval v roce 1920). Kardinál Lev Skrbenský z Hřiště (byl i pražským arcibiskupem v letech 1899-1916, než se stal arcibiskupem olomouckým) v zámku zemřel v 75 letech 24. prosince 1938. Za druhé světové války byl zámek řádu zkonfiskován nacisty a řád jako takový zrušen. Byl zde zřízen zajatecký důstojnický tábor Oflag VIII H/H, kde byli v letech 1940–1942 umístěni zajatí francouzští důstojníci. Byli mezi nimi i nadaní výtvarníci, kteří jednu místnost vyzdobili nástěnnými malbami al secco (hlinitými barvami na suchou omítku). V podstatě to byla malovaná mapa několika regionů Francie, např. Anjou, Bretaně, Flander, Normandie, Pikardie, Artois, Champagne, Provence. Zajatci chodili také na pobožnosti do zámecké kaple. Na blízkém hradě Sovinci byl dočasně zřízen pobočný zajatecký důstojnický tábor Oflag VIII H/Z. V oddělené části zámku byli přechodně umístěni ruští zajatci z tábora Stalag VIIIB a R 562. Tímto ruským táborem prošlo přibližně 210 zajatců, z nichž 15 zde zemřelo a byli pochováni na louce mezi Horní Dlouhou Loučkou a Křivou. Po odsunu francouzských důstojníků byly prostory zámku v červnu 1943 upraveny na vojenský lazaret pro lehce zraněné německé vojáky. Léčilo se zde asi 200 vojáků. Šestnáctého
května 1944 byl celý lazaret evakuován a v zámku byli umístěni pacienti s kožními chorobami. V zámku bylo internováno v závěrečných dnech války i několik amerických vojáků, pravděpodobně sestřelených letců. Tento lazaret byl 25. ledna 1945 evakuován.
Po skončení druhé světové války byl objekt znárodněn a sloužil mnoha různým účelům. V roce 1945 bylo rozhodnuto využít zámek pro armádu. Prostory zámku se dlouho upravovaly a začátkem dubna 1947 nastoupili první vojáci, kteří zde byli pouze do podzimu. Později v zámku byli ubytováni učni, kteří se připravovali na budoucí profese pro nově budované Uničovské strojírny, než se v Uničově vybudovalo kompletní učňovské učiliště. Další využití zámku bylo pro sklady Velkoobchodu obuvi Svit Gottwaldov. V roce 1962 byl zámek prohlášen kulturní památkou a byl ve vlastnictví státu. Osmého prosince roku 1985 zámek vyhořel. Požár ale nepostihl novobarokní kapli sv. Alžběty. Provozovatel velkoobchodu zámek provizorně zastřešil, od té doby ale zámek chátral. Postupně odtud zmizela (ukradena) litinová i kachlová kamna, balustrády, mříže a další vzácné věci. V roce 1990 získal budovu soukromý majitel a v průběhu let se vystřídalo několik majitelů, ale žádný z nich neměl v úmyslu zámek obnovit. Jeden majitel zámku později požádal Ministerstvo kultury, aby zámek vyškrtlo ze seznamu nemovitých kulturních památek, čemuž bylo 28. dubna 2014 vyhověno. V dubnu 2017 se v délce několika desítek metrů zřítila jedna z hlavních zdí. Poslední majitel Elitex strojírna, s.r.o. Zlín po zdlouhavých jednáních a na základě nařízení stavebního úřadu a následném odvolání obce ke Krajskému úřadu Olomouckého kraje, nabídl obci prodej zámku a přilehlých parcel za 300.000,- Kč. Členové zastupitelstva projednali tuto nabídku na pracovní schůzce a následně na řádné schůzi odsouhlasili v létě 2018 odkup zámku a pozemků. Smlouva byla podepsána, odkup realizován a vlastnictví zapsáno do Katastru nemovitostí. Tímto zastupitelstvo na sebe vzalo velkou odpovědnost a musí navrhnout účelné využití a získat finanční prostředky na rekonstrukci zchátralého objektu. Úkol zachránit zámek a nalézt jeho adekvátní využití vzal na sebe spolek s právní subjektivitou - Zámecký tým Dlouhá Loučka z. s.
Mgr. Jaroslav Brachtl
